Miles Magister Mk.I N3827

Miles M-14A Magister výrobního čísla 873 opustil linku mateřského závodu Miles Aircraft Ltd v Readingu roku 1938, aby byl záhy, pod vojenským označením N3827, zařazen k 15. Elementary & Reserve Flying Training School v Kidlingtonu. Zformována byla 24. 6. 1938 a provozovala ji firma Marshalls Ltd. Rozpuštění školy je datováno 2. 9. 1939. Den poté je v Hanworthu ustavena 5. Elementary Flying Traning School, kam byl N3827 převeden. Dne 17. 6. 1941 se škola přesunula na letiště Meir. K jejímu rozpuštění došlo 23. 12. 1941. V době, kdy hrozila invaze ozbrojených sil Třetí říše do Anglie byl tento Magister jedním z patnácti strojů, které byly vybaveny závěsníky pro osm 9kg pum, jelikož se počítalo s jeho bojovým nasazením v případě nouze, a to k bombardování vyloďovacích jednotek nepřítele. Závěsníky nebyly z letounu nikdy sejmuty a dnes se jedná o jedinou dochovanou instalaci na světe. 

V první polovině roku 1942 obdržela stroj ve skotském Montrose No.2 Flying Instructors School. Zabývala se školením učitelů létání pro elementární a pokračovací školy, jedno i vícemotorové. V době dodání tohoto Magisteru měla pro dané účely dosud v užívání Avro Tutory, avšak již od roku 1940 tu převládaly Magistery, v aktuálním čase o tabulkovém počtu 45 kusů. Druhou fázi kursu absolvovali instruktoři na Airspeedech Oxford Mk.I.

Air Movement Card z archivu Ministry of Defence Air Historical Branch (RAF) s uvedením všech zastávek v rámci vojenské služby tedy v letech 1938-1946

Čs. piloti zde procházeli školením od roku 1940 a nebylo jich právě málo. Pro nás nejzajímavější moment představuje No.10 FI Course, probíhající u 2. FIS od 1. července do 21. srpna 1942. Byli do něj zařazeni mj. i dva Čechoslováci, F/O Jan Mokrejš a F/Sgt. Jaroslav Šika. Oba prošli dvoufázovou osnovou na Magisterech a Oxfordech z čeho právě Mokrejš uskutečnil na N3827 celkem šest startů s celkovým náletem 7.10 hod. Šika v zápisníku stroj nemá uveden. Nicméně je velmi pravděpodobné, že Mokrejš nezůstal v létání s uvedeným strojem osamocen, neboť lze uvést další naše piloty procházející 2. FIS. Např. F/O Benedikt Blatný DFM, který sem nastoupil 27. 5. 1942 do No.24A FI Course. Také Sgt. František Červený a Antonín Kamímek, kteří zde byli 14. 10. – 23. 12. 1942 na Refresher Course. W/O Josef Vejlupek ukončil kurs 24. 8. 1943 a F/Lt. Bohuslav Eichler sem odešel 1. 9. 1943 do No.35 FI Course. 1. 10. 1943 sem nastoupil F/Sgt. Otto Špaček. 

Kopie zápisníku letů F/O Jana Mokrejše s dobře patrnými záznamy letů provedených na N3827.

Magistery sloužily již od počátku války jako spojovací letouny u stíhacích squadron. N3827 byl přidělen přibližně roku 1944 k noční stíhací 125 (Newfoundland) Sqdn. do Church Fentonu, Od dubna do června 1945 zde létal na Mosquitech NF.XXX rovněž čs. pilot F/O Pavel Kudláč. I on mohl docela dobře se strojem nějaký ten let u jednotky vykonat. Před tím, než byl dne 12.6.1946 delimitován z Královského letectva se N-3827 jako jediný Magister účastnil oslav vítězství v Bitvě o Británii dne 15. září 1945 na základně 125.peruti R.A.F. v Church Fentonu (dva týdny po kapitulaci Japonska). Dalším uživatelem letounu se stalo argentinské letectvo, kam byl dodán roku 1947 jako poslední ze 148 strojů v rámci kupní smlouvy mezi britskou vládou a Argentinou.

N-3827 v osmdesátých letech před hangárem aeroklubu San Martín. Dole potvrzení o zápisu do leteckého rejstříku ze dne 7. srpna 1962.

Jeho vojenská služba zde končí dne 23.9.1957, kdy byl darován do aeroklubu ve Villa María. Dne 16.listopadu 1961 byl předán aeroklubu San Martín u Mendozy, který jej dne 7. srpna 1962 dal zapsat do registru civilních letadel pod značkou LV-XSG. Jeho následné osudy jsou nejasné až do 21. září 1986, kdy byl nalezen značně omšelý v hangáru aeroklubu San Martín. Musel být velmi dobře ukrytý, jelikož všechny ostatní doposud existující magistery byly v letech 1968-1975 zpopelněny. Renovace se ujal věhlasný argentinský restaurátor Hector Poulain, jehož zásluhou byl stroj opět uveden do letuschopného stavu. V roce 2005 byl letoun přeřazen do kategorie EXPERIMENTAL a byla mu přidělena nová registrace LV-X246. O dva roky později je letoun opatřen kamufláží RAF včetně matričního čísla N-3827.


Letoun byl v červenci 2019 získán do našeho vlastnictví a registrován v zemi svého původu jako G-CLHY. V současné době se nachází v péči restaurátorů u Vintage Fabrics Ltd., kteří jej uvádějí do barev a označení stroje číslo T9752. Tento letoun pocházel z výrobní série Milesu, která se produkovala v počtu 220 kusů (s/n T9669 – T9982) mezi květnem až listopadem 1940. Jednalo se o nový stroj držený po zalétnutí a převzetí RAF u některé z Maintenance Unit. Když se 22. 12. 1940 operační B flight 312. squadrony oddělil a přesunul ze Speke u Liverpoolu na letiště Penrhos v severním Walesu, obdržel zde svůj „hack“ v podobě Magisteru T9752. Letoun zde prošel barevnou úpravou, spočívající v protažení kamuflážích polí na spodek boční plochy trupu a z původní training yellow zůstal jen obvodový prstenec výsostného znaku, čím se změnil z typu A na A1. Jeho použití spočívalo povětšinou v konání služebních letů mezi Penrhosem, Speke a Valley (kam se A flight přesunul počátkem března 1941). 

Snímky stroje s malůvkami Disneyových postaviček existují, jednak v „čisté“ podobě, jednak s křídou psanými nápisy a vzkazy příslušníků pozemního personálu. Pokrývaly trup, ocasní plochy, obě poloviny křídla shora, a dokonce i vrtuli. Vše není opticky zdokumentováno, což je škoda. Kdy se tak stalo, prozrazuje datum napsané na mašině (10. IV. 41), tedy ještě v Penrhosu. Po spojení „třistadvanáctka“ fungovala v Jurby na Isle of Man od 20. dubna. Dne 29. 5. 1941 se personál letecky přesunul na operační základnu Kenley a veškeré Hurricany + Magister byly ponechány v Jurby, kde je převzala 302(polská) squadrona. U Poláků letoun fatálně havaroval při nouzovém přistání 8. 7. 1941 u Ramsey a byl odepsán (historický text a foto: Zdeněk Hurt, Gustavo Marón, Peter Amos, Richard Santus).