Tiger MothV plejádě krásných historických letadel, která se na naší obloze v posledních létech objevila, najdeme spoustu významných typů. Poněkud stranou zájmu těch, co investují nemalou částku a létajícího veterána zakoupí a dovezou, stále stál jeden typ. Jednalo se o legendární cvičný dvouplošník Tiger Moth, na jehož křídlech získávala své první letecké zkušenosti velká část československých pilotů, létajících v dobách druhé světové války v řadách britské RAF.

Vše se změnilo v sobotu 21. ledna, kdy po třídenním přeletu přistál na zasněženém podhořanském letišti skvostně zrenovovaný De Havilland DH.82A Tiger Moth. Za jeho řízením seděl patřičně zakuklený, přesto řádně promrzlý, ale nesmírně šťastný, známý pilot a milovník historických letadel Richard Santus. Aktuální informaci jsme přinesli v minulém čísle AeroHobby a s přípravou rozsáhlejšího článku jsme počkali až na pěkné jarní dny, aby i doprovodné fotografie měly patřičnou atmosféru. Od lednového příletu již Richard Santus několik letů uskutečnil, a tak při našem povídání, v příjemném prostředí nového podhořanského hangáru, došlo i na první zkušenosti s letovými vlastnostmi historického Tiger Mothu.

Začněme však popořádku základní otázkou, co vás přivedlo k myšlence pořídit si právě dvouplošný Tiger Moth?

„Odpověď nemůže být tak jednoznačná, protože těch faktorů bylo hned několik. Velice si vážím činnosti našich letců v období druhé světové války a myslím si, že jsme jim stále dost dlužni a jejich zásluhy je třeba si připomínat. Třeba tím, že na leteckých dnech budeme předvádět jejich historické stroje a divák, když takový letoun uvidí, tak si alespoň na čas vzpomene, že zde máme nějaké tradice, za které se rozhodně nemusíme stydět. A kdo ví, třeba někoho z mladší generace ten kontakt s historickým letadlem přivede k hlubšímu zájmu o dané období. Ale abych se vrátil k otázce, tak především se jednalo o kombinaci následujících skutečností: vyrobeno za války, sloužilo za války, je akrobatické, má vazbu na naše letce a především je jednoduché na provoz a údržbu.“

Historické stroje z druhoválečného období celosvětově mizí a mnohdy je doslova zázrak sehnat letoun, aby byl alespoň v letovém stavu. V případě vašeho Tiger Mothu letoun doslova září novotou a zdá se, že je v lepším stavu, než když opustil výrobní linku. Muselo to být asi hodně těžké sehnat kus v takovém parádním stavu?

„Žádný takto zachovalý exemplář nebyl na prodej, takže jsem delší dobu pátral přes letité kontakty, zda by se někdo nenašel a třeba požadovaný letoun prodal. Moje všeobecně známé „postižení” leteckou historií naštěstí i v zahraničí vzbudilo sympatie a důvěru ve skutečnost, že o letadlo bude dobře postaráno. Jinak řečeno, cena nebyla ani pro jednu stranu zásadním rozhodovacím kritériem.“

Určitě jste musel zaujmout, protože současně s pořízením Tiger Mothu jste byl přijat do klubu pilotů a majitelů těchto letadel, který byl na ostrovech založen již v roce 1956.

„Ano, bylo to velice dojemné a dokonce jsme neoficiálně, u piva, jak to bývá zvykem, založili pobočku Tiger Moth Training Czech. Ale oficiálně jsem se stal členem The Tiger Moth Clubu, který vede Stuart McKay. Členství je přístupné komukoliv a v klubu je většina majitelů Mothů z celého světa. Stuart pravidelně vydává The Moth Magazine a dlužno říci, že je stále o čem psát. Dále je třeba být sdružen pod de Havilland Support Team, který je držitelem nebo lépe řečeno dědicem typového osvědčení a dohlíží na letovou způsobilost strojů vedených pod CAA UK s normálním Certificate of Airworthiness. Tiger Mothy registrované pod LAA, létající na tzv. Permit to Fly, tomuto dohledu nepodléhají. Mají tím pádem volnější režim, ale na druhou stranu nižší sběratelskou hodnotu a často i různé takzvané garážové úpravy.“

Zajímavostí se jistě stal přelet do České republiky za velice mrazivého počasí, což jistě provázely nějaké zajímavé okamžiky.

„Přes Kanál bych musel tak jako tak, ale je pravdou, že normální by asi bylo počkat na jaro nebo léto. To bych udělal i já, nebýt toho, že mi bylo řečeno, že letadlu zima nevadí. Letadlu opravdu zima nevadila, což jsem ozkoušel do nějakých minus 18 °C. Jedinou podmínkou zimního provozu je nahřátí sacího potrubí před spuštěním motoru. Jinak nic. Žádné krytky a záslepky, ani žádné zvláštní postupy. Tolik letadlo a jeho geniální motor Gipsy Major. S obsluhou z masa a kostí to bylo o dost horší. Po hodině letu přestávala být pohoda na palubě, po dvou hodinách to začalo být přežívání z minuty na minutu. A to jsem nebyl nijak nalehko. Takže zajímavé až poučné byly ty okamžiky, kdy člověk za pochodu vymýšlel nové a nové vychytávky proti prochladnutí. Myslím, že jsem nikdy v životě, post i prenatálním, nebyl tak schoulený. Euforie se dostavila až na posledním úseku před přistáním doma. Samozřejmě povzbuzení přinesly i teplé sprchy v hotelích, ve kterých jsem strávil dvě noci po cestě.“

Myslím, že většina otázek, které dostanete všude, kde se s Tiger Mothem objevíte, bude zaměřena na to, jak se s tímto elegantně vyhlížejícím dvouplošníkem létá a asi většinu pilotů bude zajímat, zda se dá Tiger Moth přirovnat k nějakému letadlu známému z našich letišť?

„Angličané říkají, že létat s ním je snadné, ale méně snadné je létat s ním dobře. Myslím, že se s touto poučkou dá docela dobře ztotožnit. Výhled z kabiny dopředu není nic moc a vystrkovat hlavu do studeného povětří jednoho dřív, nebo později omrzí, a proto se naučí přistávat tak, že neciví před sebe přes motor, kde stejně není žádná reference, ani podél trupu směrem vpřed. Přistání se v tomto ohledu dá srovnat třeba s Brigadýrem, jen rychlost může být o fous nižší. Jinak je Tiger Moth velmi stabilní, příčně i svisle citlivý na zásahy řízení a naopak poněkud tupý na křidélka, která jsou jen na spodním křídle. Tomu odpovídá i velmi pomalá rotace ve výkrutech, které se navíc, jako všechny ostatní obraty, musejí provádět na kladném násobku z důvodu současných provozních omezení typu a palivové instalaci. Akrobacie s Tiger Mothem je tedy z tohoto důvodu velmi oblouková, ale nijak nevzhledná, pokud pilot se strojem správně cítí. Tím, že maximální rychlosti jsou přibližně do 125 mph (200 km/h), se dá celá sestava zalétat na malém prostoru a poměrně nízko, protože ani vývrtky nejsou ničím záludné, pokud dodržíte obecně platné zásady pro tento manévr.

Že to Richarda Santuse baví, jsme se mohli přesvědčit jak při rozhovoru a pozemní přípravě, tak i při samotném létání. Poznat to jistě budou moci i diváci na leteckých dnech, kde Tiger Moth zcela určitě zaujme. První příležitost se naskytne ve dnech 3. a 4. června na Aviatické pouti v Pardubicích.